Více než třetině rozlohy zemské souše hrozí přeměna na poušť
Politicky nezmanipulovaný pohled

Podle vědeckého článku výzkumnice Montserrat Núñezové z Institutu pro agro-potravinářský výzkum a technologie (Agro Food Research and Technology – IRTA) až 38% zemské souše hrozí proměna na poušť nebo její další šíření.

Článek byl publikovaný ve vědeckém časopise, který se zabývá metodou posuzování životního cyklu produktů či služeb z hlediska jejich vlivu na životní prostředí, pod názvem Life Cycle Assessment (LCA). Je to vůbec první studie, která se v rámci LCA zabývá přeměnou oblastí na pouště. Je založená na třídění 15 oblastí přírody nebo chcete-li „ekoregionů“ podle stupně suchosti. Výzkumnice dospěla k závěru, že 8 z těchto 15 oblastí, tedy 38% jejich celkové plochy, hrozí budoucnost v podobě pouště.

Núñezová poukazuje na mezery v LCA, kterému chybějí prostředky na posuzování důsledku činností člověka jako je kultivace či chov zvířat spásajících zeleň. Osm určených oblastí, které jsou v nebezpečí, patří mezi pobřežní oblasti, prérie, oblast Středomoří, savany, teplé, tropické a subtropické stepi a též oblasti přilehlé k pouštím. Největší riziko náleží subtropickým oblastem, kde pouště existují nebo se tvoří, a to na Blízkém východe, v severní Africe, jihozápadní Číně, Austrálii a západním okraji Jižní Ameriky. Za nimi následují oblasti Středozemního moře a stepi s rovněž vysokým rizikem. Pobřežní oblasti a prérie jsou na tom o něco lépe.

Welcome desert

„Nadužívání půdy k zemědělským účelům může vést její degradaci. Pokud k tomu dojde v oblastech se suchým, polosuchým podnebím či ve vlhčích oblastech s periodami sucha, jako je například Španělsko, tato degradaci se říká desertifikace a její účinky mohou být nezvratné, protože vedou k přeměně oblasti na absolutně neproduktivní“, řekla Núñezová, která na studii spolupracovala s vědci z univerzity v Barceloně a argentínské Mendoze.

Účastníci výzkumu jako základ pro studii vybrali čtyři hlavní příčiny desertifikace, tedy tvorby a šíření pouště, a to sucho, erozi, nadměrné využívání vodonosných vrstev a riziko požárů. Pomocí nich bylo možné uspokojivě ohodnotit dopad desertifikace určitou lidskou činností a tento dopad porovnat s tou samou činností na jiném místě, nebo dopad dalších činností vykonávaných na stejném místě.

Nový výzkum ukazuje, že použití LCA v kombinaci s možnostmi geografického informačního systému (GIS) pomůže LCA přizpůsobit k studiu důsledků využívání půdy, a to nejen co se týká šíření pouští. Díky studii bude mít LCA novou kategorii dopadu na životní prostředí, se kterou bude možné odhadnout míru, kterou konkrétní lidská činnost přispívá k přeměně oblasti na poušť.